Autoři

Narodil se 31. 10. 1775 v Podlažicích u Chrudimi a zemřel 18. 11. 1844 v Praze.

Se základy malířství Antonína Machka seznámil biskupský malíř V. Zitta v Hradci Králové.
V roce 1792 odešel do Prahy, kde pracoval v dekoratérské dílně A. Tuvory a navštěvoval kreslířské kurzy L. Khola. Studovat malířství na akademii ještě nemohl, protože tato škola byla v Praze založena až10. 9.1799 a svoji činnost zahájila v roce 1800 v budově Klementina. Proto odešel do Vídně, kde, díky podpoře, studoval jeden rok na akademii a později pokračoval ve Stýru a Linci. Když se v roce 1814 vrátil do Prahy, byl zkušeným portrétistou a věnoval se také náboženské malbě. Ve stylu střízlivého klasicismu vytvořil portrétní galerii měšťanstva a významných osobností kulturního života. Jeho portréty, které patřily v první polovině 19. století k nejlepším, se odlišují od běžné produkce způsobem zachycení osoby. Své modely maloval bez povýšenosti, okázalosti a patosu, společenské postavení vyjadřoval výmluvným gestem a vhodným symbolem. Portréty jsou zpravidla komponovány ze tříčtvrtečního pohledu, postavy jsou zachyceny v nápadně sebevědomém držení těla, v přímém pohledu a zpravidla do pasu. Tvář vyniká propracovaností a dobrou charakterizační schopností. Závěrečné období Machkovy tvorby je ovlivněno vídeňskou biedermeierovskou věcností, popisností a dekorativností. Kladl důraz na sváteční idealizaci scén, ale jemné živé pojetí, příznačné pro raná díla, nahradil tvrdou malířskou interpretací námětu. Zabýval se také technikou litografie a v roce 1820 vydal sešit „Dějiny české v obrázcích".

(České malířství 19. století – PhDr. N. Blažíčková-Horová)