Autoři

narozen 3. července 1933 v Hradci Králové, zemřel 19. června 1999 v Praze

český akademický sochař

František Štorek měl od dětství vztah k práci s kovem, protože jeho otec a strýc vlastnili kovářskou dílnu, která dodávala ozdobné secesní dekorativní prvky. Po smrti otce tuto dílnu zdědil. Vyučil se na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích a v roce 1952 odešel František Štorek studovat Akademii výtvarných umění do Prahy. Tam v letech 1953 – 1959 studoval u profesorů Jana Laudy a Vincence Makovského. Poté v letech 1964 – 1967 zakončil studia uměleckou aspiranturou u profesorů Karla Hladíka a Karla Lidického. Po studiích se na trvalo usídlil v Praze. Na AVU se též seznámil s malířkou Jaroslavou Pešicovou, se kterou se později oženil. Jejich umělecká tvorba se vzájemně symbioticky doplňuje a prolíná.

Umělecký život Františka Štorka prošel několika etapami. Jeho prvotní tvorbou po dokončení AVU byly sochařské portréty (1960-1962) v následujícím období do roku 1967 dominují kamenné nebo železné sochy svařované ze silných plátů, které jsou svým pojetím spíše nefigurální povahy. Roku 1967 se zúčastnil prvního ročníku Mezinárodního sympozia prostorových forem Ostrava. Po okupaci a nástupu normalizace řada soch skončila ve šrotu, ale invencí hlučínského rodáka Ing. arch. Mojmíra Sonnka, který v době likvidace sochařského parku pracoval na útvaru hlavního architekta města Ostravy, se podařilo Štorkovu sochu umístit u hlučínské základní školy, kde přečkala do roku 2013. V roce 1968 nastává v jeho tvorbě přechod směrem k figurální tvorbě, které se věnoval plně od roku 1969 až do své smrti. Jména jeho soch ukazují, že byl značně inspirován antikou a řeckou mytologií. Těsně před svým úmrtím dokončil práce na svém životním díle - tři a půl metrové bronzové soše Ikara, jež se tyčí nad kašnou Prokešova náměstí před Novou radnicí v Ostravě. Jeho díla byla s úspěchem vystavována ve známých českých galeriích a ke konci 80. let měl František Štorek i několik samostatných výstav v Belgii a Francii.(zdroj wiki)