Autoři

Narodil se 1. 5. 1880 ve Vídni a zemřel 15. 3. 1915 v Praze.

Malíř krajin, podobizen a zátiší. Syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrique Masaryka a Charlotty Masarykové.

Byl žákem na uměleckoprůmyslové škole a akademie výtvarných umění v Praze u profesora Hynaise. Dále na akademii ve Florencii (1901) a v Antverpách (1901-1902). Byl členem S. V. U. Mánes, s nímž vystavoval. Studijní cesty pořádal po Holandsku, Belgii, Anglii a Egyptě. Měl nevšední koloristické nadání. Přátelil se s malířem Antonínem Slavíčkem a po jeho smrti se v srpnu 1910 oženil s vdovou Bohumilou Slavíčkovou. Ve své tvorbě byl ovlivněn impresionismem, expresionismem, secesí i tvorbou Hanuše Schwaigra. Snažil se ale o svůj vlastní styl. V jeho tvorbě převažují díla portrétní a krajinářská. Stal se obětí války, podlehl tyfu a nedočkal se tak slavného návrtu svého otce.
Poslední soubornou výstavu jeho díla v Praze na Národní třídě uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí roku 1993 a zahájil ji prezident Václav Havel za přítomnosti obou dcer Herberta Masaryka, paní Herberty i doktorky Anny Masarykových, které též některé obrazy zapůjčily. První jeho známé kresby pocházejí z roku 1894. Z přibližně 300 obrazů, které vytvořil v letech 1905 – 19015 jich je přes 100 nezvěstných, což souvisí zejména s dvojím exilem jeho starší sestry Alice Masarykové.

(Tomanův slovní, Wikipedie)