Autoři

Narodila se 9.2.1938 v Praze.

Vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Antonína Pelce a Jana Smetan. Absolvovala v roce 1970 a 2 roky pokračovala postgraduálním studiem restaurátorského oboru zaměřením na závěsný obraz, polychromovanou plastiku a techniku al fresko u profesora Raimunda Ondráčka.
Od roku 1972 zaujala jednoznačný postoj k tíživé etapě normalizační šedi a živila se restaurováním památek po české republice. Pro své postoje nebyla přijata do oficiálních kruhů a nemohla vystavovat. V roce 1982 měla velkou samostatnou výstavu s názvem Analogie v Italské knihovně v Praze, pro kterou se angažoval filosof Karel Kosík. Následovala nespočetná účast na společných výstavách a v roce 1989 v Pražském Atriu s Kurtem Gebauerem opět velká výstav s názvem Odyzeum obrazů. Od samotného začátku její tvorby byly její obrazy inspirovány divadlem následovaly náměty ve světe mytologie a legend (Golem) později pomohli básníci především Arthur Rimbaud. Během malířské tvorby uskutečnila 35 samostatných výstav v Čechách a zahraničí. Je zastoupena svými obrazy v českých galeriích a v současné době je členkou spolku Mánes. Celý život jí provází vztah k dílu Franze Kafky. K jeho hloubce a opravdovosti se doslova prožila. Na konci let osmdesátých maluje Proměnu, Proces a Přímluvce inspirované Kafkou.  Koláže z roku 1999 cyklus nazvaný Popis jednoho zápasu. V roce 2005-2007 vzniká celá skupin kreseb, kde citát  Kafkova díla nachází odezvu ve stejném cítění umělkyně a vyvolává neilustrativní výtvarnou paralelu prožitého pocitu. Výsledkem jsou velkoformátové kresby mimořádné působivosti. Jejich kultivovanost a vnitřní bohatství napovídají, že malířka dozrála k přirozenému propojení výtvarného a osobního poselství, že objevila v Kafkovi zjitřenou citlivost, zoufalství, ale to vše vyvážené neočekávaným smyslem pro humor, často okořeněným ironií či sarkasmem. A to jí ideální vyhovuje, protože vnímá svět podobně. (z textu Jany Orlíkové - Brabcové).