Autoři

Narodil se 2. 4. 1932 v Praze a zemřel 5. 4. 2002 tamtéž.

Výtvarník, sochař.

Během let 1952 – 1957 studoval na pražské Akademii výtvarných umění. V mládí si sám myslel, že bude malířem, ovšem k barvě neměl nijak blízký vztah, tak se zaměřil na kresbu, neboť v ní už je jaksi skryt trojrozměrný tvar, který jej přitahoval. Přesto namaloval dva obrazy, z nichž jeden byl vystaven na výstavě s názvem Ohniska znovuzrození. Kvůli svým politickým názorům měl v období mezi Pražským jarem a Sametovou revolucí v roce 1989 zakázáno vystavovat. Po této nepříjemné etapě jeho tvůrčího života se ovšem stal velmi uznávaným umělcem a v roce 1991 dokonce nastoupil na Akademii výtvarných umění jako profesor.  Díky svým osobitým dílům se řadil k průkopníkům českého moderního umění. Nejprve se prosazoval jako ilustrátor a kreslíř. V době, po pádu socialismu, se soustředil na tvorbu humoristických kreseb a grafik. Zhruba od konce šedesátých let 20. století se u něj také objevuje talent a zájem pro sochařství. Jeho sochařská díla jsou pozoruhodná. Karel Nepraš tvořil své sochy z netradičních materiálů, jako jsou například dráty, baterie, umyvadla, záchodové mísy či pisoáry, vodovodní trubky nebo jiné instalatérské díly, které si v mnoha případech také sám odléval. Mnohé jeho sochy se mu zdály statické, strohé a nudné, proto jsou v některých případech doprovázeny pohybem. Jeho sochy jsou velice ceněny a i v dnešní době vystavovány v mnoho prestižních institucích nejen u nás, ale i v zahraničí. Jeho díla jsou v Praze v Národní galerii, v Kongresové knihovně ve Washingtonu či v pařížském Muzeu moderního umění. Byl členem skupiny Šmidrů a jedním ze zakladatelů Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, což bylo jen označení dvou českých umělců K. Nepraše a jeho přítele J. Steklíka.