Autoři

Narodil se 11.12.1925 v Orlové.

Studoval na pražské VŠUP, jeho profesorem byl Antonín Strnadel. Na DAMU studoval scénografii u prof. Františka Tröstera. Na DAMU pak působil do r. 1959 i jako pedagog. Od roku 1954 byl členem Umělecké besedy, v roce 1960 byl spoluzakladatel Skupiny UB12. Zprvu se věnoval figurální tvorbě, jeho práce vzniklé v 50. a poč. 60. let jsou silně ovlivněné dobovou estetikou. Stanislav Kolíbal je průkopníkem české avantgardy. Jeho průkopnická tvorba, která zahrnuje sedm desetiletí, kriticky znovu projednává slovník minimal artu a Arte Povera. Zaměřuje se na prekérní vzájemný vztah mezi dokonalostí/nedostatečností, stabilitou/nestabilitou, jednoznačností/nejednoznačností nebo jistotou/nejistotou. Tyto základní kategorie - neodmyslitelně vzájemně spojené v umělcových sochách, instalacích a kresbách - pro něj představují samotnou podstatu bytí. Kolíbalovo umělecké dílo je nepochybně určováno „nejzajímavějšími časy“, které zažil v Československu, kde byl od počátku čtyřicátých let svědkem extrémně náročného politického vývoje. Významné pro něj bylo seznámení s monografii A. Caldera. Pracuje se sádrou, kovem, dřevem, překližkou, železem, olovem atd. Od konce 60. let se věnuje také kresbě, nejprve barevnými, později černými propisovacími tužkami a akvarelem.  Řada kreseb byla základem pro sochařská díla. Patří k významným představitelům českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce. V letech 1990–1993 vyučoval jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru socha – instalace. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Bienále moderního umění v Benátkách, zároveň spolupracoval s Národní galerií v Praze, pro niž připravil výstavu Ozvěny Benátského bienále. Svými pracemi je zastoupen ve sbírkách tří desítek světových muzeí a galerií, včetně pařížského Louvru a Centre Pompidou, Metropolitního muzea a Brooklynského muzea v New Yorku, MUMOK ve Vídni, Muzeí v Bochumi, Grenoblu, Poitiers, Torontu, Budapešti nebo Lodži.