Autoři

Narodil se 10. 11. 1920 v Pejhově a zemřel 20. 5. 1999 v Praze.

Malíř, sochař, restaurátor.

Narodil se v rodině zednického mistra v Pejhově na Pelhřimovsku a v blízkém Jindřichově Hradci se vyučil malířem pokojů v malířské škole vídeňského dekoratéra Emila Dvířky. Roku 1936 odešel do Prahy a pokračoval v učení ve firmě Černý na Žižkově. Bydlel v rodině legionáře Nováka, kde namaloval své první portréty, amatérsky boxoval. V letech 1942–1945 navštěvoval řezbářskou speciálku profesora Františka Kmenta na Státní ústřední škole bytového průmyslu v Praze na Žižkově. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Františka Tichého. Jeho spolužáky byli Zbyněk Sekal, Josef Lehoučka a od roku 1947 rovněž Mikuláš Medek. Do roku 1949 měl možnost navštěvovat přednášky prof. Václava Nebeského, významného teoretika českého a francouzského moderního umění, člena skupiny Tvrdošíjní. Studia ukončil obhajobou klauzurní práce Velký akt roku 1950, ale podobně jako Z. Sekal odešel ze školy bez složení státní závěrečné zkoušky, neboť nebyl schopen vyhovět novým komunistickým ideologickým požadavkům. V letech 1951-53 zničil řadu svých plastik i obrazů z doby studií. Od roku 1952 se pak živil jako restaurátor fresek nejprve ve Fričovcích na Slovensku, později ve Strakonicích, Písku a Klatovech. K volné tvorbě se vrátil roku 1955. V roce 1957 se stal členem skupiny Máj 57, se kterou pak vystavoval až do jejího zániku (1964). První samostatnou výstavu měl v Alšově síni Umělecké besedy v Praze v roce 1960. Od poloviny 60. let měl několik samostatných výstav v Praze (1966, 1969), Brně (1966), Hradci Králové, Chebu (1969), Karlových Varech (1971) a Litoměřicích (1972). Roku 1968 podnikl svou jedinou cestu do Itálie (zájezd SČSVU, Benátky, Ravenna, Florencie). V sedmdesátých letech byl nucen vrátit se k restaurování a od roku 1974 do roku 1987 pracoval v týmu restaurátorů vedených Olbramem Zoubkem na zámku v Litomyšli. V sedmdesátých a osmdesátých letech nemohl samostatně vystavovat. Jedinou výjimku představuje výstava v Městském kulturním středisku v Dobříši, připravená Vladimírou Eidernovou- Koubovou a Marií Černou (Klimešovou) v lednu 1982. Je znám především jako kreslíř a malíř. Koncem 40. let byl ovlivněn surrealismem. V kresbách i malbách z poloviny 50. let, kdy se opět vrátil k volné tvorbě, používá spíše formální atributy surrealistické malby – nedefinovaný prostor bez perspektivy se záhadnými předměty a rostlinstvem obklopující dívčí postavy. Byl především bravurní kreslíř. Již během studií vznikl stylizovaný Akt (1946), který je pozoruhodný zejména světelnou modelací uhlové kresby. Jeho absolventskou prací byla mírně nadživotní kresba uhlem – Velká studie aktu (1950). Také pozdější velkoformátové kresby jsou převážně studiemi dívčích postav, tváří a rukou. Kresba uhlem je někdy kombinována s pastelem. V 60. letech malíř více používal špachtle, soustřeďoval se na strukturu malby a často zcela potlačoval objem i perspektivu. V malbě zkoušel enkaustiku nebo dosahoval zajímavých efektů kombinací oleje a syntetického emailu, ale brzy se vrátil k malbě olejem.