Autoři

Narodil se 22. 7. 1953 v Duchcově.

Maminka pocházela z Ruska, oba rodiče byli členy KSČ. Po základní škole nastoupil v Chomutově na čtyřletou střední elektrotechnickou průmyslovku. V 15 letech zažil srpnovou okupaci vojsk Varšavské smlouvy, což rozhodujícím způsobem ovlivnilo jeho další životní směřování. V letech 1971–1972, ještě v Duchcově, začal malovat. S několika dalšími umělci vytvořili skupinu „D“. Hned v počátcích ho zaujala technika automatické tvorby surrealistů a určitým způsobem ji při malování užívá dodnes. Samostudiem se dopracoval k vlastnímu výtvarnému výrazu. Povoláním elektrotechnik, maloval vždy jen ve svém volném čase po zaměstnání. Vyhýbá se tzv. 'práci na objednávku'. Věnuje se jen volné tvorbě. Nenechává se ovlivňovat současnými směry, pracuje jako solitér a jeho díla lze na české výtvarné scéně těžko někam zařadit. Používá klasických technik a způsobu zobrazení. Jeho nejoblíbenější a často používanou technikou malby je kombinace barev akrylových a olejových na sololitu či plátně. Pro možnost rychlejší práce a nezaměnitelný charakter, využívá též metodu monotypie (např. sborník věnovaný básníkovi Ivanu Wernischovi). Při práci nepoužívá přípravných skic. Celý proces tvorby obvykle spočívá na 'volné hře' autora s plochou obrazu a barvami, a výsledek je ovlivňován jeho momentálním duševním rozpoložením, obrazotvorností a reakcí na linie a plochy, které se na obraze objevují. Tematicky se jeho tvorba rozvětvuje do několika skupin, od stylizovaných lidských postav přes anděly až k industriálním námětům věží, starých lodí či experimentům s pouštními městy. Nevyhýbá se ani biblickým tématům. Celou jeho tvorbu spojuje přítomnost transcendentální zkušenosti. Tento přesah je pro jeho tvorbu charakteristický a často nachází odezvu u návštěvníků výstav. V době, kdy pracoval v kulturním a společenském středisku v Bílině, podepsal Chartu 77, okamžitě byl vyhozen ze zaměstnání a následoval i zákaz vystavování obrazů. Našel si práci dřevorubce na Šluknovsku, přestěhoval se do Starých Křečan, kde mohl nerušeně malovat a občas na statku pořádal výtvarné výstavy. V době totality se podílel na akcích tzv. druhé kultury pořádáním ilegálních výstav mimo oficiální galerie v severních Čechách a v Praze se svými přáteli. Podílel se též na ilustracích podzemního časopisu VOKNO apod. K malování se vrátil s plnou intenzitou na konci 90.let. Po roce 2000 vystavoval na řadě samostatných i kolektivních výstav. Svoji tvorbu z posledních deseti let, která se odkazuje k moderně 20.století, představil na výstavě v galerii Atrium v Praze na Žižkově v únoru 2016. Na únor 2017 plánuje Národní galerie v Salmovském paláci v Praze výstavu výtvarníků, signatářů Charty 77, v rámci projektu "Charta story", kde budou zastoupena i díla Vladimíra Muzičky. Převážná většina jeho obrazů je součástí soukromých sbírek v ČR.